Ve středu 27.5. jsme hráli odložené utkání v Nymburce. Hrálo se od šesti večer na stadionu Veslák. Soupeř zatím ještě za celý podzim a jaro neprohrál jediný zápas. Čekalo nás tedy velmi těžké utkání. Po zkušenosti z druhého poločasu ve Strakách jsme nanominovali nejsilnější sestavu, kterou disponujeme. Na poslední chvíli z ní díky zdravotním problémům vypadl Kolja a tak jsme tým ještě doplnili Máťou Kunešem. Do Nymburka jsme tedy odjížděli v sestavě: Erik, Ondra, Filda, Kája, Honzík, Lišák, David, Tomík a Máťa. Oproti předchozím zápasům jsme se s Radkem domluvili na pojetí hry s třemi obránci a dvěma útočníky. To s ohledem na útočnou sílu soupeře. První poločas jsme si na nový herní systém zvykali a soupeř nás často přečíslil. A to hlavně ve středu hříště. I díky tomu jsme brzy prohrávali 2:0, když jsme i my měli gólové šance, ale neproměňovali je. Obraz hry se ale pomalu začínal měnit a to díky tomu, že jsme už tolik nepropadávali ve středu hřiště a začali lépe bránit. Obrat začal po krásné individuální akci Tomíka, kdy si zády k obránci prohodil míč jesličkami, protočil se kolem něj, šel sám na brankáře a nekompromisně zavěsil. Tomík je 2006 a byl nejmladší na hřišti. Musím říci, že to byl krásný fotbalový moment. Tahle akce dala mužstvu novou energii a začali jsme soupeře více tlačit. Výsledkem byl vyrovnávající gól 2 minuty do přestávky. Poločas tedy skončil 2:2. O poločase jsme si řekli o chybách, kterých se dopouštíme. Z mužstva sálala energie a odhodlání bojovat. Ani druhou půli jsme nezačali nijak dobře a po závaru před bránou a po trojnásobné dorážce šel soupeř opět do vedení. Tady musím vyčinit obráncům, že si to útočník mohl vůbec dovolit – třikrát po sobě střílet. Až třetí ranou Erika propálil a ten byl na obránce po právu hodně naštvaný. Ani tento moment nás však nezlomil. Záhy na to, po dlouhém pase, zůstal ležet po souboji na hranicích pravidel ve vápně Tomáš Liška a volalo to přímo po penaltě. Asi by se jí nikdo nemohl divit, ale na druhou stranu by byla i přísná. Zápas jsem pískal a nakonec se rozhodl penaltu nepísknou. To za stavu 3:2 pro soupeře. Zákrok na Fildu ve středu hřiště jsem už ale odpískal a z následného trestňáku, který Filda zahrával prudkou ranou po zemi, Tomík dorážel míč do brány a byl tu opět nerozhodný stav 3:3. Od této chvíle mužstvo asi uvěřilo, že se dá Nymburk porazit. Najednou jsme byli rychlejší a hlavně důraznější. Soupeř se více zaměřil na útok a méně na obranu. Toho jsme využili a poprvé v zápase vedli 4:3. Gól dal náš nejproduktivnější hráč – Tomáš Liška. Na soupeře padla deka a bylo vidět, že se v této pozici prakticky za celé jaro a podzim moc neocitl. Toho jsme opět využili a zvýšili náskok na 5:3. Tentokrát nádherným gólem hlavou. Autorem byl Čurgi ( Honzík Čurgali )po krásném centru z rohu od Tomáše lišky. V daný moment jsme měli i další gólovky a soupeře jsme hodně zmáčkli. Sami na bránu šli třeba Máťa, nebo opět Lišák, ale tentokrát ani jeden neproměnili. Lišák po dalším z úniků navýšil už na 6:3 a soupeře definitivně zlomil. Nepomohlo ani rychlé snížení na 6:4. Pět minut před koncem jsme upravili konečné skóre na 7:4 a po obětavém výkonu ve druhé půli uštědřili Nybmurku první prohru po 15-ti zápasech. Rozhodla naše bojovnost a větší vůle po vítězství. Doufám, že nám tento trend vydrží i na Sadskou.